Budu se rozvádět.

Prý. Někteří   xxxx(titul si dosaďte sami) mají asi houby na práci. Tak vymýšlejí ptákoviny. Včera se doneslo mému sluchu, že se budu rozvádět. Protože o tom nic nevím ( kdo by mně vařil, pral, uklízel a nadával že furt sedím u komplu nebo u zpráv), zeptal jsem se doma.

Pánská domácnost po rozvoduarchiv

To jste měli vidět manželku. Ta koukala jak bezdomovec na SIPO. A protože žena je srandistka, povídá: " A bude to už brzo?" Už jsme se dlouho spolu tak nezasmáli.

Autorovi této "zaručené" zprávy proto sděluji, že tak bláznivou pomluvu jsem dlouho neslyšel a že už jich bylo. Jak na to ten chorý mozek přišel, nevím. Možná někde viděl, jak se manželka líbá s cizím samcem. A to doopravdy dělala. Tady je důkaz.

Nebo viděli mne, jak na plese ODS tančím s letošní Miss Brno GIRL. To jsem zase vážně dělal já. Tady je důkaz.

Na dalším plese jsem byl sám, protože "moja" měla nataženou šlachu a byla ráda, že vůbec sedí. A já si užíval se dvěma dalšími podobně osamělými pány s doutníčkem a šampíčkem na barůvce. Vidíte, jak pracuje lidská blbost?

Zkrátka a dobře. Autor této pomluvy je vůl.

A na konec přidávám úvahu Pepy Fouska o pomluvě.

Pomluva je věrohodně vyslovená lež. Ačkoli se zdá nevinná a spíše se odbyde mávnutím ruky, přesto patří k nejpodlejším zbraním z arzenálu všech skupin lidské společnosti.
Pomluva dokáže rozvrátit rodiny, ukončit přátelství, ztratit kamarády, zničit lásku, poškodit důvěru a svrhnout vlády.
Pomluva je šedou eminencí každé moci. Stojí v pozadí a ovlivňuje děj. Pomlouvači nemají jméno a pomlouvaní se většinou nedozví, kdo vyřknul slova a věty páchnoucí špínou, komplexy, závistí a touhou ublížit někomu, jemuž se usmívají do očí. Pomluva se vždy dostane k pomlouvanému. Připomene se změnou chování bližních a známých.
Pomluvu stačí vyslovit na správném místě, ve správný okamžik a tomu, kdo na pomluvu čeká. A ten ji ochotně pošeptá dalšímu stejně nízkému zvědavci. Začíná štafeta zloby. Kanálem teče více špíny. Jedovatá slina, která přináší druhým spousty trápení, tragédií a zkázu citlivým duším.
Pomluva je anonym, který se nepíše, ale šeptá – jen tak, mimochodem – a zasahuje nic netušící a nepřipravené oběti. Každý z nás máme v sobě trochu touhy po senzaci, po neobvyklé zprávě, kterou se chceme blýsknout před přáteli, před známými. Na tajemství, na mimořádnou událost se nalezne vždy plno ochotných uší. Než si uvědomíme, co naše hloupost zavinila, je pozdě. Vyřknuté se z tabule duše nikdy nesmaže.