Tady seš na netu hňupe.

Napsal mi jeden z diskutérů, jeho nick není pro tuto úvahu důležitý. Taky seš na netu hňupe. Tady si vesměs všichni tykáme. Jen arogantní blb to není schopnej pochopit. Odpověděl jsem mu: Přiznávám dobrovolně a bez nátlaku, že na Vaši vysoce pronikavou inteligenci a z ní pocházející tvůrčí invenci nemám co poznamenat. Přeji Vám příjemný den, protože dnes jste již asi ze sebe vydal vše co ve Vás je ukryto. P.S. Váš styl, ukazuje na model lůza ze IV. cenové

Zde se tykáwww.kecy.roumen.cz

Je to prostě tak. Na tykání (spojené pravidelně s negativní reakcí a nadávkami) si na internetu nemohu zvyknout. Považuji to za zvyk z hospody, kam už dnes nechodím. Možná je to věkem, možná výchovou, možná určitým konzervatizmem. Neříkám, že nepoužívám výrazy, které jsou vždy v souladu s pravidly bontonu, vždy tak však činím jako reakci. Nikdy s tím nezačínám.

Vzpomínám si na tátovo poučení (aby mi zase nick "cojanato" nevyčítal citace babičky). Táta  říkal. Musíš se naučit mluvit tak, abys obstál při audienci v Buckinghamském paláci i v londýnské přístavní krčmě. Tak se o to snažím.

Na internetu je opravdu zvyk, že většina lidí ostatním tyká, aniž by se znali, aniž by věděli kdo je na druhé straně. Ale soudím, že je to tím, že se na něm pohybují tykači právě z prostředí IV. cenové skupiny, nebo chcete-li londýnské přístavní krčmy.

Milí tykači. Poskytnu Vám proto malou lekci společenského chování stran tykání:

Dle Wikipedie:
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.

Dle arbitra eleganciarum Ladislava Špačka:
Tykání nabízí:
společensky významnější osoba
žena muži
starší mladšímu
nadřízený podřízenému
Mladší může požádat staršího, aby mu tykal a sám zůstane u vykání. Tykání by nemělo být projevem nadřazenosti či převahy, jedná se o vzájemnou dohodu obou stran. Nemělo by to být automatické, vždy je třeba dotyčného požádat. Dotyčný však má právo tykání odmítnout.

Takže hoši internetoví, až si budu chtít s některým z Vás potykat (což už se stalo), musíte počkat až Vám to nabídnu. Ale protože jsem s Vámi husy nepásl ani nečural do jednoho gajblíku, buďte tak laskaví a tykejte si se sobě rovnými. Nejsou to tito?

P.S anglicky mluvící národy se svým You to mají to jednoduché.

A ačkoliv jsem se zařekl, že uzavřu diskuzi, pro tentokrát ji nechám otevřenou, jako pokus k tématu. Uvidíme.